Co spojuje římského stoického filozofa, politika a státníka Senecu, který žil na přelomu letopočtu, a neurologa, psychiatra a rovněž filozofa nedávného 20. století Viktora Emila Frankla? Oba prožili život plný zvratů a těžkých osobních zkušeností, přesto si zachovali vizi smyslu života. Přijímali životní zkoušky s vnitřním klidem, který se opíral o hluboké a pevné hodnoty. Stejný filozofický optimismus a víra ve schopnosti člověka propojují tyto dvě osobnosti vzdálené od sebe téměř 2000 let a jasně nám ukazují, že mohou být univerzálním návodem v kterékoliv době.Dnes a tady, v době, o které často mluvíme jako o těžké, jsou tito myslitelé jasným příkladem nezlomnosti a naděje. Naděje, která je přirovnávána ke světlu v temnotě, či k síle, která nás dokáže podržet i v těžkých chvílích. Naděje, bez které je velmi těžké žít.