Surrealistický tok myšlenek o urologických problémech, kapitalismu, duchařině a nádraží.Hrají: Vítězslav Adamec, Nikola Kostadinovová a David Jurčík.Režie: Matěj Velička. Hraje Divadelní studio D3, Karlovy VaryPředstavení je nevhodné pro mladší 15. let.Z recenze Lukáše Křížka:Prazákladním zdrojem pro scénické čtení Jansen a jeho svět je Švankmajerova kniha Cesty spasení. Ve své úplnosti obsahuje mj. deníkové záznamy, krátké texty či divadelní hry, které významný spisovatel, dramatik, výtvarník a režisér posbíral během posledních let. Jan Švankmajer se tu s nadhledem a humorem, v souboji surrealismu s čecháčkovskou realitou, dotýká nejen stavu společnosti. Píše o literatuře a politice a vytváří tok myšlenek a postřehů. A právě jedna z dějových linek knih, absurdně laděná, eskalující prakticky v nestoudnou dystopii – potřeba zrušit státy a založit knížectví, v nichž hlavní metou je stát se nevolníkem a tedy součástí systému – inspirovala režiséra Matěje Veličku.Ten s pretextem pracuje volně, s osobitým posunem interpretačních zákrut, ale stále s úctou k autorovi. V rozhovoru pro portál Divadelník.cz říká: „Inscenace, stejně jako předloha, obsahuje spoustu témat. Budoucnost lidstva, sebezapření nebo art brut. Pro mě osobně jde hlavně o rozkol mezi vnitřní imaginací a světem kolem nás. Sám totiž často ztrácím rovnováhu mezi těmito světy. Kdo je ale samotný Jansen, kterého možná máme všichni tak trochu v sobě, musí diváci zjistit až na samotném představení.“