Vím, že vždy existují dvě cesty. Ta o které sníme, přemýšlíme, píšeme o ní, představujeme si jí. A pak je tu cesta, kterou prožíváme každou chvíli (skutečně) nohama, rukama, dechem, duší. Musíme se pokusit tyto dvě cesty spojit tak, aby se staly jednou.Takové myšlenky mě vyprovázejí ze dveří domova. V něm také opouštím jakýkoliv komfort a vydávám se vstříc tušenému - samotě, tichu, sněhu, větru, slunci. Co přesně však měsíc v ledovém domě přinese, je mi zatím tajemstvím.Se sáněmi naloženými kožešinami, vlnou a nástroji k lovu a přežití se vydám vstříc krajině, kde každé ráno přináší nejistotu. Dřevo v laponské tundře je vzácné, a tak oheň nebude spolehlivým společníkem. V těchto podmínkách jsou základy k zajištění přežití náročné – bude třeba chránit a šetřit tělesné teplo, pečovat o své síly, naslouchat vlastní mysli a připravovat se na lov, který poskytne potravu. Každý den zahrnuje kontrolu děr v ledu, rybolov a lov. Samota zde není romantická – je syrová, tichá a pravdivá.Přednáška otevře nejen samotnou cestu na lyžích k zamrzlému jezeru a stavbu iglú, ale i každodenní realitu života ze sněhu a ledu - rybolov pod silnou vrstvou ledu, práci s omezenými zdroji, dlouhé hodiny ticha a proměny vnímání času.Nepůjde o výkon. Půjde o bytí.Přednáší: Tashunka Baptiste Dulaar