Pianistka a zpěvačka přirozeně zemitého vokálu zpívá neokázalé, křehké a naléhavé texty vlastní nebo převzaté z poezie přátel. Hudebně se pohybuje na hraně indie folku a šansonu s jemnými jazzovými přesahy, při nichž ji doprovází kontrabasista Petr Dlabola.V karlovarské galerii umění se představí brněnská rodačka Lucie Dlabolová, zpěvačka, pianistka, skladatelka, divadelní dramaturgyně, pedagožka a také zdravotní klaunka. Její jméno není na české hudební scéně až tak známé, ale rozhodně stojí za pozornost. A to nejen proto, že pochází z rodiny výjimečného skladatele, autora divadelní i filmové hudby Jiřího Bulise (1946-1993), který léta spolupracoval s Divadlem Husa na provázku a s HaDivadlem. Lucie Dlabolová vyrůstala obklopená kvalitní muzikou, sama se ale k hudební autorské tvorbě dostala až v pozdějším věku, až když se z Brna odstěhovala do Podkrkonoší. Jako písničkářka, skladatelka, se hudebně pohybuje na pomezí folku a šansonu s jemnými jazzovými přesahy. Často zhudebňuje verše svých přátel, mj. Jána Sedala (loni zesnulého herce HaDivadla) či Dory Kaprálové (nedávno oceněné Magnesií literou 2025). Texty, ať už vlastní nebo převzaté, působí jako zápisky z jiného patra vědomí, často jsou inspirovány sny – odtud název loni vydaného debutového (leč vyzrálého) alba Lucidní snění. Písničky jsou plné vzpomínek na Brno, tematiky domova, přátelství, loučení, odkrývají drobné radosti i smutky života. Jde o tichý intimní deník, neokázalý, křehký a o to naléhavější. Lucie Dlabolová má schopnost zpívat obyčejné věci tak, že znějí osudově. Tím, a také civilním projevem a přirozeně hřejivým vokálem může lehce připomenout Zuzanu Navarovou. Dlouhodobě hudebně spolupracuje s kontrabasistou Petrem Dlabolou, s nímž také vystoupí v komorním duu v karlovarské galerii umění. Pokud si chcete vyslechnout „příběh“ o tom, jak se člověk vrací do minulosti, aby tam nalezl štěstí přítomného okamžiku, nenechte si v pátek 15.5.2026 od 19.30 hodin ujít setkání s touto pozoruhodnou muzikantkou.