Něco krásnéhodivadelní loutkový roadtrip proti proudu času o umění opouštětKrtka vylézá z nory. A tam vidí žížaly s křídlama, kořínky svrchu - a sluníčko. Slunce jí vyhřívá kožíšek a to se Krtce hodně líbí. Krtka chce, aby tenhle nový bezva pocit už nikdy neskončil. Aby už nikdy nebyla ve tmě a zimě. Vyráží směrem na západ, aby Sluníčko nikdy nezapadlo. Veze ji Kamioňačka, Horkovzdušný Balon, potkává Komára a Elektrického Datového Úhoře, a nakonec vystoupá na Horu. “To je oceán. Žijí v něm mořské okurky. Je to dobrý oceán.” V jednom nekonečném dnu se potkávají bytosti zatížené opouštěním, loučením i vlastní existencí. Přesto zůstávají něžné, vtipné, zvědavé i ochotné pomoci. “My električtí datoví úhoři po podmořských kabelech lítáme už přes 150 let! A to frčí, to si nedokážeš představit, vy se všichni jenom ploužíte a nevíte o světě vůbec nic. Ale zase můžete navštívit muzeum obuvi ve Zlíně, to musí být výborný.” Jak hledat krásu? A co to vlastně je, ta krása? Něco krásného je loutkové představení odehrávající se na pohřbu hlavní postavy - Krtky. Na krásném pohřbu, přesně takovém, jaký si Krtka přála. Obklopená blízkýma nechává vyprávět svůj životní příběh. “A tehdy mi přišlo, že je to celé takové smutné to pohřbívání. Tak jsem chtěla, aby ten můj pohřeb byl trochu veselejší. Jestli se to povedlo, tak je to bezva.” Něco krásného vzniklo z touhy vytvořit něco, u čeho budou všichni zažívat pěkné momenty. Chtěli jsme na chvilku opustit společenské problémy a kontexty. Místo toho jsme vytvořili něžný i hravý příběh o opouštění a nalézání útěchy, na který můžeš vzít děti, partnerku, dědu i kolegy z práce. Loutky jsou většinou vytvořené z jedinečných objektů nalezených ve starožitnostech a re-usech. Skvělou atmosféru pak zaručují hudební tracky nalezeny i vytvořeny z přednastavených melodií a rytmů na keyboardu z roku 2002. “Jaký fajný chomík.”Umíš si užívat svět z pohledu Krtky i z pohledu hory? Nejraději bys vyrazil/a na roadtrip hned teď? Chtěl/a bys někdy zastavit čas? Tak to si u nás Něco krásného určitě užiješ.